Tak a je to tady - 6. listopad, noc delší dne, do práce za tmy a při návratu to není o mnoho lepší !!! Medvědi už asi zazimovali v brlohu a my máme před sebou poslední letošní vyjížďku. Tak honem pořádně navlíknout a vyrážím směrem k Bruntálu po své oblíbené 11-ce. Máme zde zcuka s Jitkou a po vypití teplé čokolády vyjíždíme k naši první zastávce. Dnes jsem vyjížděla s mírným napětím na hrudi. Když jsem startovala motorku, mé pozornosti neunikla čísla na tachometru, který ukazuje 99762 km. Pokud pojedeme podle plánu, sezonu roku 2010 zakončím kulatinami mojí motorky!!! Chceme se projet a potažmo chvilku i zastavit na hrázi přehrady Kružberk. Toto vodní dílo z konce 40-tých a začátku 5O-tých let minulého století na mě působí lehce nostalgickým a mírně ospalým dojmem. Okolní příroda zdá se už vstřebala dávnou stavební činnost a tak toto vodní dílo, na rozdíl od výše položené Slezské Harty, zapadá do okolní krajiny naprosto přirozeně. Sluneční paprsky zrcadlí podzimní atmosféru na vodní hladinu a okolní ticho by člověka dokonale uspalo. Je skoro rouhání mačkat po půlhodince tlačítko startéru a rušit okolní klid, ale nelze jinak, musíme dál. Klikatými cestičkami podhůří Nízkého Jeseníku opouštíme tok řeky Moravice a jedeme k obci Filipovice. Tato maličká a snadno přehlédnutelná víska kousek od Hradce nad Moravicí je pro naše motopoznání důležitou zastávkou na dnešní vyjížďce. Myslím, že hlavně Jitčinou zásluhou nedošlo k přehlédnutí tohoto poutního místa jež zove se Maria Talhof. A tak po chvíli už sestupujeme příkrým kopcem kolem starého a poničeného německého náhrobku k naší druhé zastávce. Nedá nám to a tak chvilku postojíme u pietního místa rodiny Wilscherů. Je zde vyryt nápis: "Sie starben den Heldentod in Russland" a tohle myslím hovoří za vše. Osobně by mě velmi zajímaly osudy této rodiny za války a hlavně po ní, kdy docházelo k odsunu německého obyvatelstva.Vědí vůbec potomci, pokud nějací žijí, o tomto místě jemuž vandalové nedají bohužel pokoj a ničí tuto památku zesnulých?! Nedalo mi to a fotku náhrobku jsem přes Panoramio umístila na mapy Googlu Earthu, třeba tu někdo zabloudí a pozná své předky. Zastávka poutníků Maria Talhof je docela ukryta v malém údolíčku, jímž protéká jeden z přítoků Moravice. Malá dřevěná kaple zasvěcena Panně Marii a kamenná jeskyně s její soškou tvoří lehce tajemnou kulisu. Jak už to na světě bývá, i toto místo prošlo svou historií a tak současnou podobu dostalo teprve s obnovenými poutěmi z poloviny 90-tých let. Zjevení Panny Marie a zázračné uzdravení nemocné dívky, jež zde bylo někdy v 18. století zaznamenáno, jistě nelze srovnávat s komerčními Lurdami ve Francii, ale není to někdy spíše dobře milý čtenáři? Jen štěkající pes na nedaleké samotě trochu ruší tuto tichou pohodu a klid. Kouzelný cíl podzimní procházky tu Filipovičtí mají, jen my nepotkali cestou ani živáčka. Docela ráda bych tu nějakou pouť zažila, ta atmosféra by mne zajímala....tak snad někdy jindy či někde jinde? Hodinka uplyne jako voda a mírně zchvácení opětovným zdoláváním kopce k vesnici znovu usedáme do sedel. Nějakou kávičku či polívku by to chtělo a tak nejdříve zastavujeme u hotelu Belária v Hradci nad Moravicí, nicméně zde je zavřeno a tak vyjedeme až nahoru k zámku. Bereme zavděk restaurací kousek pod hradbami a i když je zde nahulíno dost děsivě, přece jen chvíli posedíme a trochu prohřejeme ztuhlá těla. Je to trošku za trest tohle prostředí pro nekuřáky a tak "jen co se ohřejeme, hned zase jedeme''. Ostrava Hrabová a její dominanta - dřevěný kostel je naší poslední zastávkou roku 2010. Kostel je zasvěcený Svaté Kateřině, která jako mnoho křesťanů zaplatila za svou víru životem, je ve své podstatě novostavbou. Po osudném požáru roku 2002 byl nově vystavěn a vysvěcen. Trochu nám pokazilo zážitek jen to, že interiér byl uzavřen a tak bereme zavděk několika fotkami exteriéru. Impozantní je zejména věž nad vchodem kostela, která jakoby ve svém stínu chránila čí zhlížela na věřící dole v hlavní kostelní lodi, nad kterou už ční pouze malý sanktusník. Okna jsou poměrně vysoko a tak prohlídku uvnitř musíme nechat na jindy. Pokud někdo z Vás jel onoho památného dne 6.11. 2O1O po D1 z Ostravy do Olomouce a míjel troubící modrou motorku, tak jsem to byla já. No nevěděla jsem jak jinak pořádně a za jízdy oslavit ten 1OO OOO-átý kilometr mé úžasné motorky :-) Tímto se nám i uzavřel kruh letošního motopoznání a jakoby symbolicky jeho začátek i konec si byl velice podobný, ale to ty milý čtenáři, pokud navštěvuješ naše stánky dozajista víš!!! Tak zase na jaře na shledanou!!! ....malá fotogalerie....
Žádné komentáře:
Okomentovat