Vynález jízdního kola datuje se někdy do druhého desetiletí 19. století a zhruba sedmdesát let nato napadá Gottlieba Daimlera a jeho kamaráda Wilhelma Maybacha myšlenka tehdy vskutku přelomová! Přestat už konečně s tím otravným šlapáním do kopce, kdy za svou milovanou dorazím sice o malinko dříve než sousedovic Franc jdoucí pěšky, avšak nechutně páchnoucí potem, řinoucím se všemi žlázami těla jako o závod. Proč tedy nemít vítr ve vlasech i při jízdě hore kopcom? Motor tam strčíme místo šlapadel napadlo tehdy Wilyho, vidouc propocenou košili kamaráda Gottlieba! Nebo to tehdy bylo naopak milý čtenáři? Či úplně jinak? Každopádně motor jenž byl tehdy krmen petrolejem dostal své místečko mezi koly velocipedu a první motocykl byl na světě! Není mou ambicí tady na těchto stránkach křísit doby dávno minulé či polemizovat jak to tehdy skutečně bylo, veďme spíše tok mých myšlenek do jiného potůčku. Fascinuje mě daleko více ta úžasná možnost udržet si rovnováhu na něčem tak vratkém a nestabilním, na té malinkaté ploše vulkanizovaného kaučuku o velikosti pár centimetrů čtverečních jež se dotýkají vozovky. Ten soubor psychomotorických vlastností nelze nazvat jinak než darem Božím!! Ještě dnes si vzpomenu naprosto přesně slova mého kmotra, který vykřikl v okamžiku, kdy celý udýchaný pustil sedadlo jeho dospěláckého kola Eska. ,,Jedeš, jedeš sám!! Drž rovnováhu, nepadej!“ Jasně spadl jsem po dvaceti metrech, ale naprosto šťastný a rozedřená kolena či naražený loket? Nicotné, zanedbatelné, vždyť JSEM JEL SÁM! Dnes už vím jak to s tou rovnováhou je a čemu vděčíme za to, že se na těch dvou kolech udržíme, ale jsem naprosto přesvědčen, že tohle ,,vědění“ je stejně každému v jeho začátcích na prd. Máte prostě kolo vpředu, kolo vzadu a něco vrčicího mezi nohama a jak tohle málo stačí k blaženým pocitům štěstí! A propos ještě malé zamyšlení k těm kolům. Hezky to mají mezi sebou rozdělené tu práci, možná stejně jako kdysi dva kamarádi Daimler a Maybach. Váhu motorky si dělí zhruba na polovinu, jedno stroj vede, druhé zase pohání a jedno bez druhého těžko může existovat. Přesto přední zdá se mi býti jaksi důležitější. Vždyť díky němu se na motorce udržíme, z něj přece vychází ta rovnováha jež nám dovoluje zažívat ty pocity euforie a ono nás vede i naším motopoznáním. Milí čtenáři, motokamarádi! Do nové sezony 2011, která nám právě klepe na dveře Vám chci proto popřát-nechť Vám vaše přední kolo jede jen vždy tam kam chcete Vy a nezradí Vás na žádném povrchu! A kdyby si přece jen to zadní usmyslelo, že to přední předběhne, nedejte mu prosím tu šanci a vraťte se vždy v pořádku domů! Ať Vás svatý Krištof provází, Vám přejí Jitka a Fazerman....
