Poznáváme dřevěné kostely - VII

Víkendová předpověď, týden před říjnovým státním svátkem, jeví se jako příznivá a jelikož na sváteční dny budeme ohřívat kostičky v maďarských termálech, musíme optimismu rosničkářů využít. Co když to v listopadu na dvou kolech už nepude? Chata na Hutisku - Solanec, nově otevřená  rozhledna u Miloňové, skanzen v Rožnově a gurmety doporučovaná hospoda ve Velkých Karlovicích - tak tohle vše balíme do pomyslného šejkru zábavy a nyní stačí jen protřepat, nemíchat a ......zde více..........mini fotogalerie....

Vážení přátelé a naši milí čtenáři!

                               Vážení přátelé a naši milí čtenáři!

    Dvanáctý rok nového milénia jest už téměř minulostí, a proto nezbývá než jej  malinko  zbilancovat  z  hlediska  našeho  motopoznání.  Kilometrů jsme najezdili  opět  přes  deset tisíc  a  tyto nám  přinesly mnoho nových zážitků. Poctivě  jsme se  je snažili všechny  zpracovat v našich povídáních a tímto je zprostředkovat i Vám všem, kteří někdy, surfujíc na vlnách internetu, kliknete na naše  stránky. Moc nás těší, že  možná někdy v tomto  čase některý z Vás klikne  a na  našem  počítadle už bude  minulostí  pětimístné  číslo začínající jedničkou. Tenhle Váš zájem je pro nás jako mince. Její líc nás moc těší a rub naopak zavazuje.

Přejme si tedy do nového roku 2013 další nová povídání Vám, našim milým čtenářům, a pro naše motopoznání další kupu nových zážitků a bezpečných kilometrů.

     Všem našim přátelům a čtenářům přejí radostné svátky a hodně štěstí v novém roce Jitka a Ivo.

 

Výlet za Kelty aneb jak jsme se měli u hornorakouských jezer.

Den české státnosti, osmadvacáté září 2012, letos připadl na pátek, takže máme tři dny volna. Ještě nějak vydolujeme v zaměstnání čtvrtý den a tak můžeme ve středu po práci vyrazit směr Moravičany. Zde přespíme u Jitčiny sestry a ve čtvrtek ráno začíná naše letošní poslední vyjížďka za motopoznáním. Mám tím na mysli výletík k alpským velikánům, ono okolo komína snad ještě nějaké kilometry přibudou, ale takové to pravé poježdění, tak tohle-to je už letos bohužel naposled....více zde.......fotogalerie.....

Výlet za poznáním do Stalagu VIII

Tak už je zase nejvyšší čas natočit pár kilometrů, od posledního našeho delšího výletu už uběhlo pár dnů a tak nás svrbí ruce. V pátek rosničkáři ohlašují babí léto a tak nabalíme kufry a přesouváme se k Jitčině sestře do Moravičan. Už jsme se pěkně dlouho neviděli a tak zde přespíme a vyrazíme v sobotu na výletík kousek k našim severním sousedům do Polska

......více zde.....

Čtyři země za 11 dní, aneb tentokrát jsme pramen Dunaje našli

Prolog
Někdy je to zkrátka fofr. V neděli večer jsme se vrátili z Chorvatska, a máme na vše jen čtyři dny. Vyprat a připravit věci na cestu, konečně pořádně opravit defekt zadní gumy ještě z Itálie, nachystat plán cesty, domluvit nějaké bydlení a do toho v ještě pracovní povinnosti. Inu jde nám jak se říká z toho fofru "hlava kolem“. Ještě štěstí, že Jitčina Honda už nabíjí jak se patří a tak máme techniku sice neodzkoušenou, ale alespoň k dispozici. Jitka ještě v týdnu obouvá nové Pirellky- Angely .......více zde..... ....fotogalerie......

Za sluníčkem na Paprsek

Je krásný červencový den a mě popadne sentiment. Máme
dnes právě jen tolik času na výlet, jako je cesta na Paprsek a zpět. Nebyla jsem tam asi 8 let, takže proč se nepodívat co je nového v oblasti Hrubého Jeseníka....jo a nebudu se také tajit ani tím, že když je teda zrovna ta sezona borůvek, že si na obídek toužím dát kynuté borůvkové knedlíky!!!! Mňam!!! ...více zde.....

Da Vinciho Toskánsko

“Konečně, konečně!”, chce se mi křičet. Právě totiž vyjíždíme na naši letošní první delší vyjížďku. Je něco kolem osmé, paměťová karta Nikonu zapisuje první fotku letošní dovolené, tlačítka starteru oživí ospalé motory a vyjíždíme. Dnes v podvečer chceme zakotvit u jezera Lunz kousek od Mariazell.....více zde.... ...fotogalerie......

Jak jsme poznali četaře Arnošta Hrada a cesta za zlatými poklady Jeseníků

První květnová neděle roku 2012 svádí svým teplým počasím za prvé k výjezdu někam do hor a za druhé vzpomenout na události spojenými s 2. Světovou válkou. Po malé diskusi padá volba na přírodu Hrubého Jeseníku a Králické opevnění. Motorky máme připravené, hlavně tlak v pneumatikách raději kontroluji dvakrát a tak po deváté vyrážíme směrem k Bruntálu a  pak na Karlovu Studánku. Nejvyšší horu Jeseníku objíždíme ze severu a v Bělé točíme ostře vlevo na 44-ku......celé povídání.... fotogalerie....

Naše gumová alchymie aneb jak Honda defekt chytla

Tak konečně jsme se letos dočkali i my! Kdekdo už byl leckde na výletech, počasí k tomu svádí měrou nebývalou a naše dvojka pořád nic. Říkám si "Člověče neblázni, vždyť je teprv duben!", ale znáš to milý čtenáři ten zimní absťák. Koukám jako výr na víkendovou předpověď, konec dubna a až 30°Celsiových? Inu svět se řítí asi někam do záhuby, jaro žádné, hupky přímo do léta? Sobota půl šesté, koukám Jitka už taky mžourá očima, hold už se nemůžeme dočkat a tak proč to protahovat, že jo?......více zde.......fotogalerie..... 

Poznáváme dřevěné kostely - část VI

Babí léto v polovině září léta páně 2011 dostává svému názvu a rosničkáři ve všech televizích se předhánějí v předpovědích krásného víkendu. Ovšem nám dvěma už se jaksi nedostává dovolenkových dní a tak náš tradiční podzimní výjezd za maďarskými termály musíme oželet. Volné páteční odpoledne a víkend je trošku krátká doba na výlet k uherskému jihu a proto volíme náhradní variantu k našim slovenským sousedům. Dřevěná sakrální architektura na Slovensku je dostupná v hojné míře a tak se rozhodujeme navázat na naše vyprávění 6-tým dílem........více zde..........fotogalerie..... 

ÚVAHA

Musím říci, že letošní motorková sezona opět zaznamenala určitý zlom a lze už s jistotou konstatovat, že v našem cestování dochází k určité specializaci. Obzvláště u mě nastal za poslední léta poměrně výrazný posun od ježdění pro samé potěšení z jízdy, jež někteří zovou sloganem: "I cesta je cíl" k cílenému "Cestování za poznáním". Tohle to objevování má několik aspektů.
Za prvé je to aš přepečlivý výběr trasy nad kterým s Jitkou trávíme dlouho celé hodiny než si řekneme : " Ano, tohle je ono, tudy pojedeme!"
Za druhé pak  podrobný průzkum všech dostupných map kdy naší maximální snahou je nic v daném okolí nepřehlídnout a taky nevynechat - v hledáčku je hlavně architektura (sakrální, urbanismus, hrady, zámky) a přírodní zajímavosti.
Za třetí gastronomie a poznávání místní komunity, kdy často zažijeme nejedno překvapení.
Velice se nám osvědčilo dojet na místo, zde nutné bágly odložit a pak dobře poznat okolí jen tak "nalehko" kdy vyrazit jen na sever, jih, východ a západ znamená také minimálně čtyři dny setrvat na "základně". Tímto, pro mě osobně velice poctivým přístupem k našemu poznávání musím říci, že danou lokalitu zmapujeme pro naše stránky velice podrobně a jen málokdy něco skutečně zajímavého musíme vynechat. Ono by se dalo namítnout: "Vždyť pořád jezdíte jen Itálii, Rakousko a Německo a málokdy někam jinam!", což je jistě pravda pravdoucí, ale nemůžu si pomoci. Jet jen někam a vědět jen to, že jsem tam někdy byl, to už pro mě asi není. Naplňuje mě totiž radostí, jež jsem dříve nepoznal, podělit se s našimi parvidelnými či jen náhodnými čtenáři o všem krásném jež na našich cestách poznáváme. Je zde ovšem to malé dvojslabičné slůvko ALE. Vše má své malé či velké ALE a to naše cestovatelské můžeme taky nahradit slevem se stejným počtem písmenek.
Č-A-S a jeho realita je problém, jež nás trápí možná stejně jako autora notoricky známé rovnice E=mc2.  Jak to vše stihnout a vtěstnat do toho pádícího časoprostoru kdy chceme poznat co nejvíce a taky se o tom podělit s vámi, našimi milými čtenáři?! Ta rychlost světla by se nám opravdu hodila když nám denní počet kilometrů najednou v plánech naskakuje nad 300 a úměrně tomu taky přibývá zastávek. Co vynechat, kde ubrat pár kilometrů na naší vysněné trase? Kterou krásnou památku vynechat? Jak natáhnout den na 30 hodin? Nu myslím si, že na tohle budeme malí pání a spíše se nám v poslední době osvědčuje denní vyjížďky zkrátit a líp si vše prohlídnout a prozkoumat. Člověk totiž získává naprosto jiné pocity když se na chvíli v tom pádícím čase zastaví, usedne v přítmí tisícileté klenby baziliky či se dotkne rukou kreseb lidí doby železné. Mohu dnes už z jistotou říci, že hodiny jež letí jako zběsilé ničím nezastavím a vidět méně znamená někdy mnohem, mnohem více. Tohle to si odnáším jako motto do další sezóny na dvou kolech, která snad někdy za sto dní znovu propukne. A se stejnou jistotou mohu konstatovat další "moudro" : " tak jak se nyní čas vleče, o to rychleji bude pelášit kupředu až TO ZASE ZAČNE!!! A  myslím, že ani vědecké kapacity v CERNU, jež nyní s objevenou God particle otřásají celou Einsteinovou teorií, nám s tímhle NAŠÍM problémem určitě nepomohou!!