ÚVAHA

Musím říci, že letošní motorková sezona opět zaznamenala určitý zlom a lze už s jistotou konstatovat, že v našem cestování dochází k určité specializaci. Obzvláště u mě nastal za poslední léta poměrně výrazný posun od ježdění pro samé potěšení z jízdy, jež někteří zovou sloganem: "I cesta je cíl" k cílenému "Cestování za poznáním". Tohle to objevování má několik aspektů.
Za prvé je to aš přepečlivý výběr trasy nad kterým s Jitkou trávíme dlouho celé hodiny než si řekneme : " Ano, tohle je ono, tudy pojedeme!"
Za druhé pak  podrobný průzkum všech dostupných map kdy naší maximální snahou je nic v daném okolí nepřehlídnout a taky nevynechat - v hledáčku je hlavně architektura (sakrální, urbanismus, hrady, zámky) a přírodní zajímavosti.
Za třetí gastronomie a poznávání místní komunity, kdy často zažijeme nejedno překvapení.
Velice se nám osvědčilo dojet na místo, zde nutné bágly odložit a pak dobře poznat okolí jen tak "nalehko" kdy vyrazit jen na sever, jih, východ a západ znamená také minimálně čtyři dny setrvat na "základně". Tímto, pro mě osobně velice poctivým přístupem k našemu poznávání musím říci, že danou lokalitu zmapujeme pro naše stránky velice podrobně a jen málokdy něco skutečně zajímavého musíme vynechat. Ono by se dalo namítnout: "Vždyť pořád jezdíte jen Itálii, Rakousko a Německo a málokdy někam jinam!", což je jistě pravda pravdoucí, ale nemůžu si pomoci. Jet jen někam a vědět jen to, že jsem tam někdy byl, to už pro mě asi není. Naplňuje mě totiž radostí, jež jsem dříve nepoznal, podělit se s našimi parvidelnými či jen náhodnými čtenáři o všem krásném jež na našich cestách poznáváme. Je zde ovšem to malé dvojslabičné slůvko ALE. Vše má své malé či velké ALE a to naše cestovatelské můžeme taky nahradit slevem se stejným počtem písmenek.
Č-A-S a jeho realita je problém, jež nás trápí možná stejně jako autora notoricky známé rovnice E=mc2.  Jak to vše stihnout a vtěstnat do toho pádícího časoprostoru kdy chceme poznat co nejvíce a taky se o tom podělit s vámi, našimi milými čtenáři?! Ta rychlost světla by se nám opravdu hodila když nám denní počet kilometrů najednou v plánech naskakuje nad 300 a úměrně tomu taky přibývá zastávek. Co vynechat, kde ubrat pár kilometrů na naší vysněné trase? Kterou krásnou památku vynechat? Jak natáhnout den na 30 hodin? Nu myslím si, že na tohle budeme malí pání a spíše se nám v poslední době osvědčuje denní vyjížďky zkrátit a líp si vše prohlídnout a prozkoumat. Člověk totiž získává naprosto jiné pocity když se na chvíli v tom pádícím čase zastaví, usedne v přítmí tisícileté klenby baziliky či se dotkne rukou kreseb lidí doby železné. Mohu dnes už z jistotou říci, že hodiny jež letí jako zběsilé ničím nezastavím a vidět méně znamená někdy mnohem, mnohem více. Tohle to si odnáším jako motto do další sezóny na dvou kolech, která snad někdy za sto dní znovu propukne. A se stejnou jistotou mohu konstatovat další "moudro" : " tak jak se nyní čas vleče, o to rychleji bude pelášit kupředu až TO ZASE ZAČNE!!! A  myslím, že ani vědecké kapacity v CERNU, jež nyní s objevenou God particle otřásají celou Einsteinovou teorií, nám s tímhle NAŠÍM problémem určitě nepomohou!!