Rozloučení s rokem 2010

 Milí pravidelní čtenáři našich stránek!! Dovolte nám na konci roku malé poděkování všem za to, že číslo na našem počítadle jen díky vám dosáhlo už pěti-ciferné hodnoty. Za pár týdnů vstoupíme do 4 roku našeho moto-poznání a proto si myslíme, že je naší milou povinností provést na závěr malé ohlédnutí zpět za ujetými kilometry sezóny. Jitčin a potažmo i můj stále vzrůstající zájem o sakrální památky nás provázel celým plánovacím „procesem„ přípravy našich moto-cest a tak jsme na našich výpravách postupně navlékali na nit jeden korálek poznání za druhým.

   Prvními jistě byly nádherné dřevěné kostely jež jsme potkali na našem dubnovém srazu. Postupně přibývala další úžasná setkání s kostelní architekturou a nyní na konci sezóny máme překrásný náhrdelník složený z perel v němž nechybí ani takové skvosty jako Náměstí zázraků v Pise, San Zeno ve Veroně či katedrála v Bambergu. Také jsme na letošních cestách po Evropě pěkně zmrzli, mnohdy až na kost a tak se dá i říci, že rok 2010 byl zatím naším nejstudenějším a hezky jsme si zadrkotali zuby i v období, jež by dle kalendáře spíše svádělo jezdit v kraťasech a tričku. Pro mne byl velice těžký hlavně začátek roku. Vše připraveno na nejzásadnější výlet sezóny a já si 3 týdny před odjezdem rozbiju motorku. Ale proto, že jsou na světě šikovní a ochotní lidé, bylo nakonec jen mé špatné sebevědomí tím nejtěžším trestem.

    Mezi další nezapomenutelné zážitky patří i návštěva Populonie, jejíž výběr zase spadá do Jitčiných vydařených kousků a gurmánský zážitek v Michelinské restauraci Il Lucumone, tak na ten se prostě bude ještě dlouho vzpomínat. Voda ve všech podobách nás taky na naších vyjížďkách provázela požehnaně a opravdu jsme si ji tento rok užili víc, než nám bylo milé. Mnohdy jsme i trochu překonali sami sebe, není-liž pravda Jitko? No jéje!!!! Plavba na loďce zmítající se na vodě rozbouřené sílou padající vody sice nepatří mezi ty nejšetrnější metody jak překonat strach z vody, ale nakonec se mi to povedlo.

    Bez nádherné přírody by to určitě nebylo ono a my byli letos obdarováni dosytosti. Ovšem neskromně říkám, že jsme nad plány cest strávili spoustu hodin a tímto  se o naše zážitky zasloužili částí věru nemalou. Musím zde alespoň vyzdvihnou nádherné údolí Mosely a Rýna, výjezd lanovkou pod Marmoladu, sjezd na italskou stranu Passo Staller či tajemný fialový svět ametystu, který jsme objevovali pod zemí v Rakousku.

    V tento sváteční čas už opět sedáváme nad mapou spřádajíc korálky dalšího náhrdelníku do nadcházejícího roku 2011. A já se už teď těším i na ta nečekaná dobrodružství při poznávání těch zajímavých míst, která v plánu nejsou a my je objevujeme jen čirou náhodou. Za všechny letošní překvapení chci jmenovat krásné dřevěné kostely při nečekané zajížďce do Polska, klášter Altenburg a poutní kostel v Mariazell našich rakouských sousedů, barokní perlu Česka - městečko Manětín, nevyrovnanou architekturu kostela Sv. Martina v Münstermaifeldu a zážitek z trajektu přes řeku Rýn u Remagenu v Německu, či krásu přírody italských passo. A čirou náhodou jsme získali i sympatické spolucestovatele. Jsou to kluci z Litvínova....byly to příjemné společné cesty a v našem posledním povídání i milé příspěvky a postřehy od Pavla.

    Vstupujíc letos na místa, kde se jakoby zastavil čas a kam si lidé chodí pro duchovní útěchu, měl jsem vždy jeden neskromný sen a to, aby se i nadcházející  sezóna podařila alespoň stejně jako ta letošní a aby nám bylo opět shůry přáno.

    Vám, milým našim čtenářkám a čtenářům, chci za naše stránky, jimž věnujete svůj jistě drahocenný čas, popřát hezké vánoce, krásný Nový rok, pohodu, zdraví  a  spoustu krásných kilometrů v jedné stopě!!! Ať tady máme jaro co nejdříve!!!!

Naše poznávání "okolo komína'', aneb každá sezóna má svůj konec...

Tak a je to tady - 6. listopad, noc delší dne, do práce za tmy a při návratu to není o mnoho lepší !!! Medvědi už asi zazimovali v brlohu a my máme před sebou poslední letošní vyjížďku. Tak honem pořádně navlíknout a vyrážím směrem k Bruntálu po své oblíbené 11-ce. Máme zde zcuka s Jitkou a po vypití teplé čokolády vyjíždíme k naši první zastávce. Dnes jsem vyjížděla s mírným napětím na hrudi. Když jsem startovala motorku, mé pozornosti neunikla čísla na tachometru, který ukazuje 99762 km. Pokud pojedeme podle plánu, sezonu roku 2010 zakončím kulatinami mojí motorky!!! Chceme se projet a potažmo chvilku i zastavit na hrázi přehrady Kružberk. Toto vodní dílo z konce 40-tých a začátku 5O-tých let minulého století na mě působí lehce nostalgickým a mírně ospalým dojmem. Okolní příroda zdá se už vstřebala dávnou stavební činnost a tak toto vodní dílo, na rozdíl od výše položené Slezské Harty, zapadá do okolní krajiny naprosto přirozeně. Sluneční paprsky zrcadlí podzimní atmosféru na vodní hladinu a okolní ticho by člověka dokonale uspalo. Je skoro rouhání mačkat po půlhodince tlačítko startéru a rušit okolní klid, ale nelze jinak, musíme dál. Klikatými cestičkami podhůří Nízkého Jeseníku opouštíme tok řeky Moravice a jedeme k obci Filipovice. Tato maličká a snadno přehlédnutelná víska kousek od Hradce nad Moravicí je pro naše motopoznání důležitou zastávkou na dnešní vyjížďce. Myslím, že hlavně Jitčinou zásluhou nedošlo k přehlédnutí tohoto poutního místa jež zove se Maria Talhof.  A tak po chvíli už sestupujeme příkrým kopcem kolem starého a poničeného německého náhrobku k naší druhé zastávce. Nedá nám to a tak chvilku postojíme u pietního místa rodiny Wilscherů. Je zde vyryt nápis: "Sie starben den Heldentod in Russland" a tohle myslím hovoří za vše. Osobně by mě velmi zajímaly osudy této rodiny za války a hlavně po ní, kdy docházelo k odsunu německého obyvatelstva.Vědí vůbec potomci, pokud nějací žijí, o tomto místě jemuž vandalové nedají bohužel pokoj a ničí tuto památku zesnulých?!  Nedalo mi to a fotku náhrobku jsem přes Panoramio umístila na mapy Googlu Earthu, třeba tu někdo zabloudí a pozná své předky. Zastávka poutníků  Maria Talhof je docela ukryta v malém údolíčku, jímž protéká jeden z přítoků Moravice. Malá dřevěná kaple zasvěcena Panně Marii a kamenná jeskyně s její soškou tvoří lehce tajemnou kulisu. Jak už to na světě bývá, i toto místo prošlo svou historií a tak současnou podobu dostalo teprve s obnovenými poutěmi z poloviny 90-tých let. Zjevení Panny Marie a zázračné uzdravení nemocné dívky, jež zde bylo někdy v 18. století zaznamenáno, jistě nelze srovnávat s komerčními Lurdami ve Francii, ale není to někdy spíše dobře milý čtenáři? Jen štěkající pes na nedaleké samotě trochu ruší tuto tichou pohodu a klid. Kouzelný cíl podzimní procházky tu Filipovičtí mají, jen my nepotkali cestou ani živáčka. Docela ráda bych tu nějakou pouť zažila, ta atmosféra by mne zajímala....tak snad někdy jindy či někde jinde? Hodinka uplyne jako voda a mírně zchvácení opětovným zdoláváním kopce k vesnici znovu usedáme do sedel. Nějakou kávičku či polívku by to chtělo a tak nejdříve zastavujeme u hotelu Belária v Hradci nad Moravicí, nicméně zde je zavřeno a tak vyjedeme až nahoru k zámku. Bereme zavděk restaurací kousek pod hradbami a i když je zde nahulíno dost děsivě, přece jen chvíli posedíme a trochu prohřejeme ztuhlá těla. Je to trošku za trest tohle prostředí pro nekuřáky a tak "jen co se ohřejeme, hned zase jedeme''. Ostrava Hrabová a její dominanta - dřevěný kostel je naší poslední zastávkou roku 2010. Kostel je zasvěcený Svaté Kateřině, která jako mnoho křesťanů zaplatila za svou víru životem, je ve své podstatě novostavbou. Po osudném požáru roku 2002 byl nově vystavěn a vysvěcen. Trochu nám pokazilo zážitek jen to, že interiér byl uzavřen a tak bereme zavděk  několika fotkami exteriéru. Impozantní je zejména věž nad vchodem kostela, která jakoby ve svém stínu chránila čí zhlížela na věřící dole v hlavní kostelní lodi, nad kterou už ční pouze malý sanktusník. Okna jsou poměrně vysoko a tak prohlídku uvnitř musíme nechat na jindy. Pokud někdo z Vás jel onoho památného dne 6.11. 2O1O po D1 z Ostravy do Olomouce a míjel troubící modrou motorku, tak jsem to byla já. No nevěděla jsem jak jinak pořádně a za jízdy oslavit ten 1OO OOO-átý kilometr mé úžasné motorky :-)  Tímto se nám i uzavřel kruh letošního motopoznání a jakoby symbolicky jeho začátek i konec si byl velice podobný, ale to ty milý čtenáři, pokud navštěvuješ naše stánky dozajista víš!!! Tak zase na jaře na shledanou!!! ....malá fotogalerie....

Proč jsme letos nedojeli do Egeru na vinobraní

Tradiční podzimní "prohřívání kloubů" letos opět vyšlo okolo výročí úmrtí sv. Václava, čímž to se mi tento světec stává čím dál tím víc sympatický. A ještě jednu malou vsuvku si dovolím pro ty z Vás, jež se na našich stránkách nevyskytují pravidelně. Zelenými poznámkami nám tentokrát přispívá do textu Pavel a já pevně věřím, že to od něj nebude jen ojedinělý počin, ale pokud opět vyjedeme společně, stane se na našich stránkách pravidelným přispívatelem  ...více zde... ...fotogalerie....