Rozloučení s rokem 2010

 Milí pravidelní čtenáři našich stránek!! Dovolte nám na konci roku malé poděkování všem za to, že číslo na našem počítadle jen díky vám dosáhlo už pěti-ciferné hodnoty. Za pár týdnů vstoupíme do 4 roku našeho moto-poznání a proto si myslíme, že je naší milou povinností provést na závěr malé ohlédnutí zpět za ujetými kilometry sezóny. Jitčin a potažmo i můj stále vzrůstající zájem o sakrální památky nás provázel celým plánovacím „procesem„ přípravy našich moto-cest a tak jsme na našich výpravách postupně navlékali na nit jeden korálek poznání za druhým.

   Prvními jistě byly nádherné dřevěné kostely jež jsme potkali na našem dubnovém srazu. Postupně přibývala další úžasná setkání s kostelní architekturou a nyní na konci sezóny máme překrásný náhrdelník složený z perel v němž nechybí ani takové skvosty jako Náměstí zázraků v Pise, San Zeno ve Veroně či katedrála v Bambergu. Také jsme na letošních cestách po Evropě pěkně zmrzli, mnohdy až na kost a tak se dá i říci, že rok 2010 byl zatím naším nejstudenějším a hezky jsme si zadrkotali zuby i v období, jež by dle kalendáře spíše svádělo jezdit v kraťasech a tričku. Pro mne byl velice těžký hlavně začátek roku. Vše připraveno na nejzásadnější výlet sezóny a já si 3 týdny před odjezdem rozbiju motorku. Ale proto, že jsou na světě šikovní a ochotní lidé, bylo nakonec jen mé špatné sebevědomí tím nejtěžším trestem.

    Mezi další nezapomenutelné zážitky patří i návštěva Populonie, jejíž výběr zase spadá do Jitčiných vydařených kousků a gurmánský zážitek v Michelinské restauraci Il Lucumone, tak na ten se prostě bude ještě dlouho vzpomínat. Voda ve všech podobách nás taky na naších vyjížďkách provázela požehnaně a opravdu jsme si ji tento rok užili víc, než nám bylo milé. Mnohdy jsme i trochu překonali sami sebe, není-liž pravda Jitko? No jéje!!!! Plavba na loďce zmítající se na vodě rozbouřené sílou padající vody sice nepatří mezi ty nejšetrnější metody jak překonat strach z vody, ale nakonec se mi to povedlo.

    Bez nádherné přírody by to určitě nebylo ono a my byli letos obdarováni dosytosti. Ovšem neskromně říkám, že jsme nad plány cest strávili spoustu hodin a tímto  se o naše zážitky zasloužili částí věru nemalou. Musím zde alespoň vyzdvihnou nádherné údolí Mosely a Rýna, výjezd lanovkou pod Marmoladu, sjezd na italskou stranu Passo Staller či tajemný fialový svět ametystu, který jsme objevovali pod zemí v Rakousku.

    V tento sváteční čas už opět sedáváme nad mapou spřádajíc korálky dalšího náhrdelníku do nadcházejícího roku 2011. A já se už teď těším i na ta nečekaná dobrodružství při poznávání těch zajímavých míst, která v plánu nejsou a my je objevujeme jen čirou náhodou. Za všechny letošní překvapení chci jmenovat krásné dřevěné kostely při nečekané zajížďce do Polska, klášter Altenburg a poutní kostel v Mariazell našich rakouských sousedů, barokní perlu Česka - městečko Manětín, nevyrovnanou architekturu kostela Sv. Martina v Münstermaifeldu a zážitek z trajektu přes řeku Rýn u Remagenu v Německu, či krásu přírody italských passo. A čirou náhodou jsme získali i sympatické spolucestovatele. Jsou to kluci z Litvínova....byly to příjemné společné cesty a v našem posledním povídání i milé příspěvky a postřehy od Pavla.

    Vstupujíc letos na místa, kde se jakoby zastavil čas a kam si lidé chodí pro duchovní útěchu, měl jsem vždy jeden neskromný sen a to, aby se i nadcházející  sezóna podařila alespoň stejně jako ta letošní a aby nám bylo opět shůry přáno.

    Vám, milým našim čtenářkám a čtenářům, chci za naše stránky, jimž věnujete svůj jistě drahocenný čas, popřát hezké vánoce, krásný Nový rok, pohodu, zdraví  a  spoustu krásných kilometrů v jedné stopě!!! Ať tady máme jaro co nejdříve!!!!