Rozloučení s rokem 2010

 Milí pravidelní čtenáři našich stránek!! Dovolte nám na konci roku malé poděkování všem za to, že číslo na našem počítadle jen díky vám dosáhlo už pěti-ciferné hodnoty. Za pár týdnů vstoupíme do 4 roku našeho moto-poznání a proto si myslíme, že je naší milou povinností provést na závěr malé ohlédnutí zpět za ujetými kilometry sezóny. Jitčin a potažmo i můj stále vzrůstající zájem o sakrální památky nás provázel celým plánovacím „procesem„ přípravy našich moto-cest a tak jsme na našich výpravách postupně navlékali na nit jeden korálek poznání za druhým.

   Prvními jistě byly nádherné dřevěné kostely jež jsme potkali na našem dubnovém srazu. Postupně přibývala další úžasná setkání s kostelní architekturou a nyní na konci sezóny máme překrásný náhrdelník složený z perel v němž nechybí ani takové skvosty jako Náměstí zázraků v Pise, San Zeno ve Veroně či katedrála v Bambergu. Také jsme na letošních cestách po Evropě pěkně zmrzli, mnohdy až na kost a tak se dá i říci, že rok 2010 byl zatím naším nejstudenějším a hezky jsme si zadrkotali zuby i v období, jež by dle kalendáře spíše svádělo jezdit v kraťasech a tričku. Pro mne byl velice těžký hlavně začátek roku. Vše připraveno na nejzásadnější výlet sezóny a já si 3 týdny před odjezdem rozbiju motorku. Ale proto, že jsou na světě šikovní a ochotní lidé, bylo nakonec jen mé špatné sebevědomí tím nejtěžším trestem.

    Mezi další nezapomenutelné zážitky patří i návštěva Populonie, jejíž výběr zase spadá do Jitčiných vydařených kousků a gurmánský zážitek v Michelinské restauraci Il Lucumone, tak na ten se prostě bude ještě dlouho vzpomínat. Voda ve všech podobách nás taky na naších vyjížďkách provázela požehnaně a opravdu jsme si ji tento rok užili víc, než nám bylo milé. Mnohdy jsme i trochu překonali sami sebe, není-liž pravda Jitko? No jéje!!!! Plavba na loďce zmítající se na vodě rozbouřené sílou padající vody sice nepatří mezi ty nejšetrnější metody jak překonat strach z vody, ale nakonec se mi to povedlo.

    Bez nádherné přírody by to určitě nebylo ono a my byli letos obdarováni dosytosti. Ovšem neskromně říkám, že jsme nad plány cest strávili spoustu hodin a tímto  se o naše zážitky zasloužili částí věru nemalou. Musím zde alespoň vyzdvihnou nádherné údolí Mosely a Rýna, výjezd lanovkou pod Marmoladu, sjezd na italskou stranu Passo Staller či tajemný fialový svět ametystu, který jsme objevovali pod zemí v Rakousku.

    V tento sváteční čas už opět sedáváme nad mapou spřádajíc korálky dalšího náhrdelníku do nadcházejícího roku 2011. A já se už teď těším i na ta nečekaná dobrodružství při poznávání těch zajímavých míst, která v plánu nejsou a my je objevujeme jen čirou náhodou. Za všechny letošní překvapení chci jmenovat krásné dřevěné kostely při nečekané zajížďce do Polska, klášter Altenburg a poutní kostel v Mariazell našich rakouských sousedů, barokní perlu Česka - městečko Manětín, nevyrovnanou architekturu kostela Sv. Martina v Münstermaifeldu a zážitek z trajektu přes řeku Rýn u Remagenu v Německu, či krásu přírody italských passo. A čirou náhodou jsme získali i sympatické spolucestovatele. Jsou to kluci z Litvínova....byly to příjemné společné cesty a v našem posledním povídání i milé příspěvky a postřehy od Pavla.

    Vstupujíc letos na místa, kde se jakoby zastavil čas a kam si lidé chodí pro duchovní útěchu, měl jsem vždy jeden neskromný sen a to, aby se i nadcházející  sezóna podařila alespoň stejně jako ta letošní a aby nám bylo opět shůry přáno.

    Vám, milým našim čtenářkám a čtenářům, chci za naše stránky, jimž věnujete svůj jistě drahocenný čas, popřát hezké vánoce, krásný Nový rok, pohodu, zdraví  a  spoustu krásných kilometrů v jedné stopě!!! Ať tady máme jaro co nejdříve!!!!

Naše poznávání "okolo komína'', aneb každá sezóna má svůj konec...

Tak a je to tady - 6. listopad, noc delší dne, do práce za tmy a při návratu to není o mnoho lepší !!! Medvědi už asi zazimovali v brlohu a my máme před sebou poslední letošní vyjížďku. Tak honem pořádně navlíknout a vyrážím směrem k Bruntálu po své oblíbené 11-ce. Máme zde zcuka s Jitkou a po vypití teplé čokolády vyjíždíme k naši první zastávce. Dnes jsem vyjížděla s mírným napětím na hrudi. Když jsem startovala motorku, mé pozornosti neunikla čísla na tachometru, který ukazuje 99762 km. Pokud pojedeme podle plánu, sezonu roku 2010 zakončím kulatinami mojí motorky!!! Chceme se projet a potažmo chvilku i zastavit na hrázi přehrady Kružberk. Toto vodní dílo z konce 40-tých a začátku 5O-tých let minulého století na mě působí lehce nostalgickým a mírně ospalým dojmem. Okolní příroda zdá se už vstřebala dávnou stavební činnost a tak toto vodní dílo, na rozdíl od výše položené Slezské Harty, zapadá do okolní krajiny naprosto přirozeně. Sluneční paprsky zrcadlí podzimní atmosféru na vodní hladinu a okolní ticho by člověka dokonale uspalo. Je skoro rouhání mačkat po půlhodince tlačítko startéru a rušit okolní klid, ale nelze jinak, musíme dál. Klikatými cestičkami podhůří Nízkého Jeseníku opouštíme tok řeky Moravice a jedeme k obci Filipovice. Tato maličká a snadno přehlédnutelná víska kousek od Hradce nad Moravicí je pro naše motopoznání důležitou zastávkou na dnešní vyjížďce. Myslím, že hlavně Jitčinou zásluhou nedošlo k přehlédnutí tohoto poutního místa jež zove se Maria Talhof.  A tak po chvíli už sestupujeme příkrým kopcem kolem starého a poničeného německého náhrobku k naší druhé zastávce. Nedá nám to a tak chvilku postojíme u pietního místa rodiny Wilscherů. Je zde vyryt nápis: "Sie starben den Heldentod in Russland" a tohle myslím hovoří za vše. Osobně by mě velmi zajímaly osudy této rodiny za války a hlavně po ní, kdy docházelo k odsunu německého obyvatelstva.Vědí vůbec potomci, pokud nějací žijí, o tomto místě jemuž vandalové nedají bohužel pokoj a ničí tuto památku zesnulých?!  Nedalo mi to a fotku náhrobku jsem přes Panoramio umístila na mapy Googlu Earthu, třeba tu někdo zabloudí a pozná své předky. Zastávka poutníků  Maria Talhof je docela ukryta v malém údolíčku, jímž protéká jeden z přítoků Moravice. Malá dřevěná kaple zasvěcena Panně Marii a kamenná jeskyně s její soškou tvoří lehce tajemnou kulisu. Jak už to na světě bývá, i toto místo prošlo svou historií a tak současnou podobu dostalo teprve s obnovenými poutěmi z poloviny 90-tých let. Zjevení Panny Marie a zázračné uzdravení nemocné dívky, jež zde bylo někdy v 18. století zaznamenáno, jistě nelze srovnávat s komerčními Lurdami ve Francii, ale není to někdy spíše dobře milý čtenáři? Jen štěkající pes na nedaleké samotě trochu ruší tuto tichou pohodu a klid. Kouzelný cíl podzimní procházky tu Filipovičtí mají, jen my nepotkali cestou ani živáčka. Docela ráda bych tu nějakou pouť zažila, ta atmosféra by mne zajímala....tak snad někdy jindy či někde jinde? Hodinka uplyne jako voda a mírně zchvácení opětovným zdoláváním kopce k vesnici znovu usedáme do sedel. Nějakou kávičku či polívku by to chtělo a tak nejdříve zastavujeme u hotelu Belária v Hradci nad Moravicí, nicméně zde je zavřeno a tak vyjedeme až nahoru k zámku. Bereme zavděk restaurací kousek pod hradbami a i když je zde nahulíno dost děsivě, přece jen chvíli posedíme a trochu prohřejeme ztuhlá těla. Je to trošku za trest tohle prostředí pro nekuřáky a tak "jen co se ohřejeme, hned zase jedeme''. Ostrava Hrabová a její dominanta - dřevěný kostel je naší poslední zastávkou roku 2010. Kostel je zasvěcený Svaté Kateřině, která jako mnoho křesťanů zaplatila za svou víru životem, je ve své podstatě novostavbou. Po osudném požáru roku 2002 byl nově vystavěn a vysvěcen. Trochu nám pokazilo zážitek jen to, že interiér byl uzavřen a tak bereme zavděk  několika fotkami exteriéru. Impozantní je zejména věž nad vchodem kostela, která jakoby ve svém stínu chránila čí zhlížela na věřící dole v hlavní kostelní lodi, nad kterou už ční pouze malý sanktusník. Okna jsou poměrně vysoko a tak prohlídku uvnitř musíme nechat na jindy. Pokud někdo z Vás jel onoho památného dne 6.11. 2O1O po D1 z Ostravy do Olomouce a míjel troubící modrou motorku, tak jsem to byla já. No nevěděla jsem jak jinak pořádně a za jízdy oslavit ten 1OO OOO-átý kilometr mé úžasné motorky :-)  Tímto se nám i uzavřel kruh letošního motopoznání a jakoby symbolicky jeho začátek i konec si byl velice podobný, ale to ty milý čtenáři, pokud navštěvuješ naše stánky dozajista víš!!! Tak zase na jaře na shledanou!!! ....malá fotogalerie....

Proč jsme letos nedojeli do Egeru na vinobraní

Tradiční podzimní "prohřívání kloubů" letos opět vyšlo okolo výročí úmrtí sv. Václava, čímž to se mi tento světec stává čím dál tím víc sympatický. A ještě jednu malou vsuvku si dovolím pro ty z Vás, jež se na našich stránkách nevyskytují pravidelně. Zelenými poznámkami nám tentokrát přispívá do textu Pavel a já pevně věřím, že to od něj nebude jen ojedinělý počin, ale pokud opět vyjedeme společně, stane se na našich stránkách pravidelným přispívatelem  ...více zde... ...fotogalerie....

Cestou přes Ametystový svět až k jezeru Fedaia

Sedím nad klávesnicí a čumím do blba, či přesněji na prázdný monitor. "Ani řádek, ba co víc, ani jedno písmenko se ještě nedostalo na obrazovku!!!" Hlava plná vzpomínek, ale nejde to nějak ven. "Nápad, ano zoufale potřebuji nápad s velkým N!!" A je to tady, konečně mrška přišel! Hurá do toho, ovšem kolik že to je hodin? Do pytle! Já s tím psaním snad nezačnu. "Jitko, prosím dej se do toho!" ...více zde...   ..fotogalerie..

Jak jsme nedojeli k pramenům Dunaje, aneb nikdy nevěřte meteorologům!

Můj ty Svatý Kryštofe, patrone všech motoristů. Konečně! Konečně i já dostávám šanci ukázat těm chlapům, že i ženská dovede vymyslet a vést svou trasu. Dostala jsem od kluků nabídku dát dohromady první, třetí a čtvrtý den naší cesty do Německa k tokům řek Mosely, Rýna a Dunaje. Zodpovědně se chopím úkolu a celé sobotní odpoledne trávím u mapy, na Earthu i na Googlu, abych jim konečně taky jednou vytřela zrak a překvapila je nečekanými místy... .....více zde.....  ...fotogalerie...

Nezapomínáme na Vás, nebojte!!

Řeka Mosela - vinice - hrad....pohled co chytí za srdce

Milí naši přátelé a čtenáři!!! Letošní ježdění se nám přehouplo do poslední třetiny a určitě jsme na Vaši přízeň nezapomněli. Během dnes už končících prázdninových měsíců jsme najeli pěkných pár tisíc kilometrů a navštívili několik evropských zemí. Opět se s Vámi chceme podělit o naše zážitky a snad Vás i obohatit naším vyprávěním. Právě pracujeme na naší první cestě, kdy jsme navštívili Německo, nakoukli do Švýcarska a lehce se otřeli o Francii. Na našem povídání nyní pilně makáme a od konce příštího týdne snad budete mít možnost strávit pár desítek minut čtením našich zážitků.

Jezero Fedaia z lanovky na Rifugio Pian dei Fiacconi 2626 n.m.

Následně pak chystáme povídání z návštěvy Rakouska a severní Itálie - Dolomitů. Maličkou ochutnávku vám tady v podobě fotek připravila Jitka a tak mějte prosím ještě chviličku strpení než bude vše jak má být. Krásný zbytek prázdnin a na shledanou večer 4. září s novým článkem: ,,Jak jsme nedojeli k pramenům Dunaje, aneb nikdy nevěřte meteorologům!!"

Dunajská anabáze

Význam slůvka anabáze lze spojit s cestou domů, ale potažmo také s cestou k místu, které může v přeneseném smyslu slova domov označovat. Naším, byť jen dočasným a tudíž i krátkým domovem jest vesnička Sarmingstein, ležící na levém břehu Dunaje. Začněme však pěkně popořádku. Pátek dopoledne a příznivá předpověď na následující tři dny způsobuje, že dopolední čas zbývající do konce šichty, vleče se jako slimák po obrně. Konečně je tady čtrnáctá a můžu prásknout do koní. Rychle hodit pár věcí co ještě nebyly ráno  dobaleny do tankvaku  a  jedeme. Zbývající  kamarádi už čekají u  Eurooilu v Mostkovicích a tak držím koně pěkně pod krkem a řežu to jak se dá......více zde.... ....fotogalerie....
Autor : Ivo - Fazerman

TOSKÁNSKO 2010 - po stopách Etrusků až po středověk

,,Je to vůbec možné, to jsem tak tlustý či co?", napadá mě, když si pohybem housenky pomáhám do nepromoku. Jó to jsou ty "výhody" kombinézy!! Asi nějak takhle se musí cítit sardinka uzavřena v plechovce. Prší a prší. Dnes, začínajíc psát toto povídání z letošního poznávání Itálie, už vím, že tato dvě slůvka mohou zcela charakterizovat letošní jarní začátek sezóny......více zde.... fotogalerie....
Autor : Ivo - Fazerman

Objevujeme dřevěné kostely....aneb jak jsme poznávali cestou na sraz

S lehkým oteplováním, prodlužujícím se dnem a blížícím se koncem aprílového měsíce úměrně stoupá i pocit "těšení se na". Jarní sraz letos organizuje Jirka JVK a proběhne v Deštném v Orlických horách. Pár týdnů zpátky, náhoda tomu chtěla, že jsem se zakoukal do výkladu jednoho knihkupectví a zaujala mě tam kniha o dřevěných kostelích. Název si už přesně nepamatuji, ale připadalo mi to jako dobrý nápad zastavit se na našich toulkách za historií země české a moravské i na těchto místech a opět poznat něco nového a zajímavého ze staré architektury našich předků.......zde více....     ...fotogalerie...
Autor : Fazerman

Malé zamýšlení a první letošní kilometry...........

Tak nějak podivně začíná letošní sezóna. Iííííúúúú line se někde za sídlištěm, to nějakou 6-ku trápí v max. otáčkách, a teď zase kolem mě bum-bum-bum až se skoro leknu nad tím rachotem z otevřených laufů nějakého chlapa s rohy na přilbě. A já???? Nic, zhola nic, neb přesně takto se dá nazvat moje činnost. Sedím v náklaďáku a učím ty nešiky udržet volant a auto na silnici. Jo, jo bez práce nejsou.....Ale však to znáte. Teploty, které ještě před týdnem držely tu bílou nadílku i na silnicích ve městě najednou atakují letní hodnoty a já jen nevěřícně zírám na čidlo venkovní teploty, jestli se mně ty hodnoty nad 21°C nezdají!!! „Ach jo", myslím si v duchu „zase přijedu domů až za tmy a takhle beznadějné to bude až do konce týdne?" No nic naplat, alespoň ze své pozice pozoruji, co se kol mě prohání na dvou kolech. To třetí slovo v úvodní větě jako by nabývalo na významu-copak jsem si toho nikdy dříve nevšiml? Nějaké podivné stroje se prohánějí kolem mě v prvních dnech motorkářského jara. Zdá se mi jako by se doba vrátila na přelom 90-tých let minulého století ,neb stroje projíždějící kol mě mají často v ročníku narození číslo jako třeba 1988. Zdá se jako by vyrazili všichni „noví motorkáři" najednou. Něco někde za levný peníz sehnali a už se nemohli dočkat až otestují své stroje. Tímto se nechci nikoho dotknout, sám jsem kdysi obracel každou kačku dvakrát, chci tímhle jenom vyjádřit nezvyklé pocity, které mě provázejí prvním teplým odpolednem letošního jara. Prostě si připadám jako v nějakém retrofilmu a vzpomínám na poslední stránku Světu motorů kde jsem kdysi, 25 let nazpátek, hltal obrázky z produkce japonských továren.......Ale, že je uvidím na vlastní oči??? „Támhle jede něco novějšího!!!" koukám na blížící se motorku. „No toto???" odkud ten chlap jede? Kufry na boku, vzadu.........Za pár minut další a pak zase veterán a pak zase kufry a zase, jako by se všichni vraceli odněkud z dovolené. A když jednoho kufraře během hodiny potkám už potřetí, tak nevím, že by se stěhoval a nepřijela mu firma „Stěhováček?" Podivné je toto odpoledne a motorkáři v něm hrající hlavní roli, ALE UŽ TO ZAČLO!!!!!!!

Sobota 27.březen léta páně 2010

I mně začíná letošní sezóna. Počasí sice nic moc, teploty se pohybují kolem 10-ky, ale to mě neodradí. Malá modlitbička za sebe a všechny kamarády, aby to i letos bylo bez karambolů, a už přehazuji nohu přes sedadlo. Ach opět jsou tady ty nádherné vibrace prostupující celým tělem!! Ťuk dolů na řadičku a jede se. To velké TO je opět tady!!!!!

Dnes máme setkání kousek za Hranicemi u motorestu Vápenka. Setkání s přáteli je příjemné a hned si u čaje

plánujeme kam dnes. Nakonec vzhledem k teplotě a občasnému mrholení, se rozhodujeme zajet se podívat

ke dřevěnému kostelíku Svatého Jana Křtitele do cca 20 km vzdálené vesničky Lipná u Potštátu (N49°39´34.87",E17°41´34.11"). Kostelík maličký, ale tím i velice útulný a hlavně celý ze dřeva je nádherný. Bohužel nemůžeme dovnitř, což nás mrzí. Chtěli jsme zblízka kouknout na barokní oltář se vzácným obrazem Jana Křtitele, ale nezbylo než vzít zavděk pohledem do oken. Takže chvíli couráme okolo a obdivujeme um stavitelů. Hřbitov a náhrobky svědčí o tom, že zde dosud najdou místo posledního odpočinku místní lidé, což je jistě dobře pro nás cizince, neb vše je hezky upravené, včetně okolí. Hned u zdi hřbitova je taky pomníček padlých v 1. světové válce a je zvláštní, že nápis na náhrobku je v němčině.......Fern der Heimat blieben sie,Im Kampfe für der Väter Gut. Daleko od domova zůstali v boji otcové dobří.........

Takže nezbytné fotečky a jedeme. Malé rozloučení na křižovatce opodál a hurá domů!!!! Prvních 150 km letošní sezóny je za námi a jaké že to bylo? No přece nádherné..........

Autor : Ivo - Fazerman

Než zmáčkneme startér!!!

Zima je sice krásná, ale : „Čeho je moc toho je příliš!" praví stará pravda. To bílé, nechutné, studené skupenství vody, tak krásné a žádané o vánocích, s blížícím se jarem jakoby už ztrácelo svou přitažlivost. Lokám plnými doušky zážitky minulé sezóny a studna zdá se z kraje zimy bezedná, však s blížícím se dubnem jaksi stále častěji naráží džber na kamenité dno a zdroj všech těch zážitků pomaličku vysychá s články popisujícími naše loňské zážitky na cestách. Ano muselo to jednou přijít a nyní se cítím jako poutník ve vyprahlé poušti bažící po svém doušku životodárné tekutiny. Ano milý čtenáři, všichni ti blázni na dvou kolech už na to čekají, jako studna na jarní tání. Šilháme na předpovědní mapy meteorologů a tiše závidíme státům ležícím pod 40-tou rovnoběžkou jejich teploty kolem 15 °C. Už aby to bylo tady!!!!!!!!!
Náš přítel Jirka JVK pořádajíc zimní sraz v polovině měsíce ledna alespoň načas odvrátil tu největší krizi a naše setkání na Běleckém mlýně kousek od Prostějova lze hodnotit jako mimořádně povedené. Během dvou dnů strávených s kamarády jsme cestovali alespoň v představách a to docela reálných, neb promítání zážitku z cest doprovázené komentářem o různých příhodách bylo velice příjemným zpestřením našeho zimního srazu. Toto zimní povídání, jakoby člověka vytrhlo ze zimního spánku a tak začaly mohutné přípravy na letošní sezónu na dvou kolech. Prvních pár nesmělých desítek kilometrů jak pevně věřím odjedeme už za pár dnů, sníh už jistě sílící sluníčko začne rozpouštět, ale první větší výlet proběhne asi v dubnu a to setkání Spoluvsedláků v Orlických Horách v termínu v polovině dubna......
A v květnu už to vypukne naplno!!!!! Loňské Toskánsko bylo nádherné a jak jsme s Jitkou usoudili, jediná chyba zde byla jen a pouze ta, že bylo na vše příliš málo času. A tak je zde nabíledni otázka : "Proč si to ještě nezopakovat?". A taky, že jóóó!!!! Čtvrtek třináctého května je stanoven jako den odjezdu na naši další tentokrát 11-denní cestu za poznáváním krás tohoto zákoutí Itálie. Letos popojedeme o kousek dále k jihu a naší základnou bude rodinná farma Le Ville kousek pod vesničkou Collalto pár km od Sieny. Zájem mezi kamarády byl nakonec větší než jsem původně plánoval, některé jsme museli bohužel odmítnout, i tak nás pojede pěkně velká skupina 9 motorek a 10 lidí. Tak snad to nějak zvládneme! Zatím plánujeme trasy a je to pěkná i když náročná "práce" viď Jitko?!
V červnu bude asi toho volného času méně a tak máme v plánu jen nějaký ten prodloužený víkend a snad se utrhneme alespoň na 3-4 dny. Zdá se, že na našich cestách za poznáním se pomalu krystalizuje jedna významná oblast, která nás velice přitahuje. Je to architektura starých staveb, zvláště pak staveb církevních počínaje bazilikami a katedrálami, malými kostelíky pak konče.
A pokud je jejich mystika spojena s nějakým tajemstvím či záhadou, je to právě to co hledáme na našich cestách za poznáním. Že i tyhle červnové dny budeme věnovat těmhle tajemstvím vypadá nyní jako krajně pravděpodobné!!
Měsíc červenec bude spojený se splněním určitého "dluhu" z předloňska, mezi městy Trevír a Koblenz na nás totiž čeká pěkná hromada hradů a zámků, a taky nádherná krajina a vinice kolem řeky Mosel. Dva roky zpět jsem si slíbil vrátit se zde a projet celou tuto nádhernou trasu, neb jsme tehdy stihli vidět jen slabou třetinu a byla by velká škoda se tady nevrátit. Myslím, že se nám snad podaří strávit zde alespoň 2-3 dny a pak si ještě na nějaký ten den zajet podívat k městečku Schaffhausen kouknout na Rýnské vodopády.
Tak to jsou zatím naše plány na první polovinu sezóny a já se v duchu modlím, aby to vše proběhlo tak jak si to teď tady v klídku sedíc u pc plánuji. Tak nám držte prosím palce milí čtenáři ať nám to vyjde dle našich představ.............
Ivo - Fazerman